Odpadové hospodářství se bezpodmínečně dotýká všech stupňů výrobního a spotřebního cyklu a výrazně ovlivňuje všechny složky naší technokratické civilizace.  Teoreticky by odpad nemusel existovat. Výrobce nebo společnost by měla tzv. vedlejší produkty dále zpracovávat, tedy zařadit je do koloběhu společnosti a netěžit tak do nekonečna další nenahraditelné přírodní suroviny. Netěžit do vyčerpání.
 

Výrobní systémy hospodářství se ve své podstatě zabývají přeměnou přírodních surovin na odpad. Zdrojů je na planetě omezené množství. Potřeba těchto surovin, jejich získávání a zpracovávání zatěžuje životního prostředí emisemi skleníkových plynů.

 

Suroviny se do Evropy většinou dovážejí ze třetích zemí, a když se s nimi naučíme lépe nakládat, snížíme tak naši závislost na těchto dodavatelích. Chytré využívání surovin a tím i zpracování z nich vzniklých odpadů, může tyto negativní dopady zmírnit. Ale ani maximální optimalizace výroby s použitím nejmodernějších digitálních technologií nedokáže realizovat požadavky lidí bezodpadově. 

 

Biosféra planety Země (litosféra jako zemská kůra, půda jako pedosféra, vodní obal jako hydrosféra a dolní vrstvy ovzduší jako atmosféra) se vytvářela během 4 miliard let evolucí života. Toto vše je neoddělitelnou součástí lidská populace. Planeta Země je náš společný prostor, kde sice existují lidské hranice mezi jednotlivými státy, ale v ekosystému Země žádné hranice nejsou.

 

Vše je společné, propojené navzájem v dokonale fungujícím systému. Další rozvoj civilizace si jen těžko představíme bez „růstu výroby“. A výroba se dnes rovná produkce odpadu. Při současném tempu růstu průmyslové spotřeby si některé přírodní zdroje planety můžeme vyčerpat a nakonec zjistit, že pozemská biosféra je naprosto zničená.

 

Již dnes není v Evropě a v mnoha státech světa, zdravá půda a čistá voda vhodná k pití, tedy bez chemikálií. Životodárný vzduch, který je pro náš život absolutně potřebný, se stává v mnoha velkoměstech otrávený, nedýchatelný. Je potřebné najít řešení v optimalizaci výroby a spotřeby. Kataklyzma s virem Covid 19, která zasáhla naši
planetu v roce 2020 a stále trvá, nám jasně ukázala, jak křehká je stabilita našeho života. Jen radikální změny mohou zlepšit naši stávající realitu.

 

Inovace se nemohou zaměřovat jen na uspokojování potřeb lidí.
Na naší planetě jsou specialisté, odborníci, vědci a vynálezci, kteří dokáží dopravit člověka na Měsíc, dokáží sestrojit robota daVinci Xi, který pomáhá cévním chirurgům při operacích. Tito chytří a vědecky zapálení lidé jsou také v oblasti recyklace odpadů, což je nejdůležitější fáze odpadového hospodářství.

Naše společnost má tyto specializované odborníky, vědce a vynálezce ve svém kolektivu. V současné době většina odpadů stále končí na skládkách, kde na dlouhé roky zatěžují přírodu. Podstatná část odpadů neřízeně, nebo dokonce řízeně, končí v přírodě a zejména v mořích a oceánech, kde nenávratně ničí celý náš ekosystém. Lidé se naučili odpad třídit a přemýšlet nad odpadem jinak, naučili se nemalou část odpadů spálit a tím zlikvidovat. Jenže ani toto není řešení.

Ať jsou spalovny jakkoliv ekologické, ke znečištění stále dochází. Neřeší to problém další těžby původních surovin pro potřebu výroby těchto spálených výrobků, z kterých zase vznikne nový odpad.  Naučili jsme se také některé typy odpadu použít pro další výrobky, jako jsou např. pneumatiky, PET lahve a různé druhy sekundárních plastů a třeba tkanin.

 

Jedním z řešením v posledních letech a v současné době zvlášť je TRIP. Tepelné přepracování průmyslového produktu. Je to progresivní způsob recyklace odpadů. Jedná se o je termický rozklad organických materiálů, který probíhá v hermeticky uzavřeném prostoru bez přístupu vzduchu, bez kontaktu s okolním prostředím. Nedochází tedy ke spalování.

 

Podstatou TRIP je ohřev materiálu nad mez technické stability přítomných organických sloučenin, což vede k jejich štěpení až na stálé nízkomolekulární produkty a tuhý zbytek. Podstatou této technologie je termální štěpení (dekompozice) biologického nebo průmyslového odpadu, respektive organického podílu obsaženého např. v komunálním odpadu, s dostatečným obsahem organicky vázaného uhlíku.

​

​